Vítejte na mém blogu

Málem jsem zapomněl sledovat čas, ještě že mě čip pod kůží na levém stehně včas upozornil, jinak by mi zavřeli vstup a to by...

Tu a tam je někdo přistižen, jak bere, případně rozdává, z cizího, někdy je pokárán, vyjímečně potrestán...

Možná je dnes spousta věcí kolem nás špatně, ale tohle mi přijde vážně prima a jako obrovské plus.

Zato generace našich dětí takové problémy, ani předsudky, nemá a radostně létá po celém glóbusu sem a tam...

Ten příběh totiž potěší každého, malého i velkého, mladého i starého, ať už rád listuje stránkami, nebo dává přednost svítící obrazovce...

Ani nevím, jestli se mi chce jít někam zapálit svíčku, zamávat vlaječkou a společně s davem zavzpomínat, co všechno jsme si malovali...

Ale každý prostě nemůže být literární génius, není-liž pravda? A tak nakonec mám to svoje vysněné dílko, které mám rád...

Přišla mezi nás AI. No a najednou se to spojilo dohromady, tedy alespoň v mojí hlavě - to AI je tam dostane, ona totiž zvládne úplně všechno

Jak nás, tedy hlavně naše rodiče a prarodiče, tehdy strašlivě v tom únoru Komunisté obelhali, stejně jako předtím Lenin celé Rusko i svět.

Mám to tak zaryto pod kůží, že dodnes, i po těch neuvěřitelných 50. letech, nevynechám žádnou příležitost shlédnout jejich příběhy...

Naše večerní káva je dopita, debata pomalu končí, a my jsme stále na začátku. Koho budeme volit?

Publikum na ní nábožně kouká a jakmile dozní poslední tóny, objeví se pod pódiem chumel fanoušků a Marta má plné ruce práce...

Osobně neznám moc tak povedených melodií a její první tóny fungují na mé hudební asociace naprosto spolehlivě...

Snad bude mít dosti sil, fyzických a psychických, nezbývá, než tomu věřit a doufat, že nás nečekají stejně krušné časy...

Jen jsme udiveně přikývli a on si je běžel schovat kamsi za chatku, aby mu je někdo nevzal. Člověk se pořád něčemu učí.

Malý bakelitový otrokář s anténkou si podmaní stejně lehce úspěšného byznysmena, jako maminku na mateřské, seniora či dítě ve škole...

Tradice je tradice a měla by se ctít. A tak jí ctíme, i když mnohdy už ani nevíme pořádně proč. A tak máme zase Velikonoce.

Najednou si člověk uvědomí, že se to může stát i jemu. On, ona, byli přece také ještě mladí, zdraví, silní a plní života, jako já. Tak proč?

Мама лише невдоволено хитає головою. Його вічні питання. Все ті ж питання. Але як йому відповісти?

Vyhnala je válka, jejich domovy jsou zničeny, nebo ohroženy, ocitli se doslova během pár dní v cizí zemi, nemají kam jít, kde spát...